Obrazy

Obrazy nebo alespoň jeden malý obraz byl přítomen snad v každé domácnosti, kterou jsem kdy navštívil. Když jsem pomáhal kamarádovi měnit ve foťáku zaseknutý film v peřinách jednoho obchodníka v Barmě, nad postelí toho Barmánce visel obraz. Obraz zdobil stěny malé rybářské chatrče na ostrově Si Phan Don v oblasti známé jako Čtyři tisíce ostrovů na jihu Laosu. Když jsem ve Vietnamu v městečku Mui Ne procházel smradlavým a krysami prolezlým přístavem, zavolali na mě dva staří námořníci. Svraštělé obličeje se na mě smáli a jeden z nich mi podával pohárek s kořalkou. I nad jeho hlavou visel obraz. Obraz s náboženskou tématikou, ale přestože v té místnosti nebylo světlo, obraz tam byl!
Nejinak tomu bylo i na druhém konci světa. Můj přítel Jorge je obchodník s kávou v Guatemale. Když jsem po celém dni stráveném na kávových plantážích nahlédl nejprve do příbytku sběračů, viselo tam hned několik obrazů. U jeho tatínka, kam Jorge vozil kávové boby k dalšímu zpracování  v kuchyni bylo obrázků víc než jsem čekal. Dokonce i několik fotografií vnoučat. Rosa, drobná žena, kterou jsem potkal v Peru v autobuse neměla ve svém panelákovém bytě v Huanaco sice na stěně žádný obraz několik obrázků své rodiny ale bylo v ozdobných rámech položeno hned vedle počítače v obývacím pokoji.  Když se tak zamýšlím, obrazy jsem neviděl snad jen na stěnách salaše v pohoří Lotru v centrálním Rumunsku. Jak se ale později ukázalo několik obrázků a fotek měl pasáček ovcí u sebe v igelitovém pytlíku. Byly to obrazy panny Marie, Ježíše Krista a také fotky členů rodiny. Často se totiž stávalo, že pasáčci se do salaše nevrátili několik dní, spávali venku pod širým nebem přikryti houněmi nebo igelitovým pytlem přímo mezi ovcemi a tak si svoji malou "obrazárnu" nosili s sebou.

Psycholog: Obrazy přináší domů symboliku okolního světa
Zkoušel jsem zjistit, jak dlouho vlastně obrazy člověka provázejí a zdá se, že od nepaměti. Už jeskyní malby s vyobrazením lovu a zvířat jsou předchůdci dnešních interiérových dekorací. Později se začala na obrazech obejvovat různá božstva. Šlechtici si zase nechávali malovat obrazy členů rodiny. "Myslím si, že pro člověka jsou obrazy vyjádřením a ztvárněním světa, který je kolem nás. Tahle potřeba jej provází odedávna. Lidé zřejmě potřebují mít symboliku okolního světa kolem sebe," zamýšlí se nad výzanem obrazů v lidských životech Jiří Brančík, psycholog, primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice v Brně. S časem a s rozvojem techniky se mění i témata, která obrazy ztvárňují. Vytvořit si vlastní obraz nebo získat obraz s oblíbeným místem je pro všechny mnohem snazší. "Díky technice je tématem obrazů mnohem častěji než něco duchovního nějaké místo, které se nám líbí, kde jsme třeba strávili příjemné chvíle, kde se nám líbilo. Témata obrazů jsou často sice povrchnější, ale to je právě způsobeno tím, že se k nim dostane takřka každý," vysvětlil Brančík. Dodal, že obrazy si člověk zkrášluje místa, kde je mu dobře, kde se cítí bezpečně.

O obrazech psal i Čapek
Při mém pátrání po různých odkazech souvisejících s obrazy jsem narazil i na fejetn nebo pojednání Karla Čapka - O obrazech. Známý spisovatel s typickým postřehem popisoval příběh sběratele obrazů, který si koupil starý obraz, ověřený expertizou, ale ukázalo, že obraz je falešný, a sběratel utrpěl škodu. "Nebývám obyčejně člověk zlomyslný; ale když čtu zprávu o napálených sběratelích obrazů od starých a slavných mistrů, mám neodbytný pocit, který bych vyjádřil slovy: Patří jim to. To mají z toho, že si umanuli kupovat staré a slavné obrazy. Kdyby šli do ateliéru nějakého malíře, který ještě není slavným staromistrovským nebožtíkem, a odnesli si pod paží nějaký obraz, měli by alespoň jistotu, že ten obraz a ta signatura jsou pravé," napsal Karel Čapek ve svém textu. Zmínil se rovněž o tom, že kupovat obrazy od žijících umělců nebo za jejich života, to je  jednoduchý způsob, jak se vyhnout nákupu padělků. A současně je to velmi dobrá možnost, jak pomoci umělcům, aby mohli vůbec žít a tvořit.
A touhle myšlenkou bych tento článek ukončil. Myslím, ež jsem se o obrazech rozepsalankoenc až příliš!

Tomáš Hájek